Ústav Blízkého východu a Afriky, Ústav Dálného východu a Ústav jižní a centrální Asie
si vás dovolují pozvat na konferenci
Nové výzkumy v orientalistice V.
Na konferenci programu PRVOUK Orientalistika a afrikanistika vystoupí mladí vědečtí pracovníci z oborů arabistika, indologie a japanistika. Všichni jsou srdečně zváni.
Pátek 16. 5. 2014, 9:30h – 12:30h
Zelená posluchárna, Celetná 20
Program
Předsedající: Eduard Gombár
9:30 – 9:55
Adriana Stříbrná: Šáhnáme jako motivický zdroj výzdoby užitného umění
9:55-10:20
Simona Hlaváčová: Islámské válečné právo z perspektivy norem mezinárodního humanitárního práva a jeho adaptace radikálními organizacemi
10:20-10:30 Přestávka
Předsedající: Martin Hříbek
10:30-10:55
Peter Nagy: Konstituovanie hindciny ako uradneho jazyka
10:55-11:20
Simona Jandová: Dévadásí v historii klasického tance bharatanátjam
11:20-11.30 Přestávka
Předsedající: Martin Tirala
11:30-11:55
Veronika Abbasová: Homosexuální tematika u vybraných japonských modernistů
11:55-12:20
Jan Havelka: Počátky japonské dívčí literatury
12:20 Diskuze
Abstrakty
Adriana Stříbrná: Šáhnáme jako motivický zdroj výzdoby užitného umění
Šáhnáme – Kniha králů – je dosud živým dílem perské literatury, ač byla napsána již před tisíci lety. Během této dlouhé doby sloužila různým zájmům, ať už jako celek či pouze z ní vyjmuté jednotlivé příběhy. Již za života jejího autora Abulqásima Firdausího došlo k významné změně mocenských poměrů, perskou dynastii Sámánovců, která se hlásila k staroperskému odkazu, nahradili turečtí Ghaznovci. Pro jednotlivé panovníky na perském trůnu se patronace rukopisů Šáhnáme stala přihlášením k velké perské historii a řadila je k takovým hrdinům jako byli Rustam, Sijávuš nebo Farídún. Rukopisy Šáhnáme bývaly ilustrovány typickými miniaturami. Ustálená vyobrazení jednotlivých scén i samotné příběhy ze Šáhnáme, které většina Íránců dobře znala, se staly námětem pro řemeslníky, kteří je při výzdobě předmětů denního užitku s oblibou používali.
Simona Hlaváčová: Islámské válečné právo z perspektivy norem mezinárodního humanitárního práva a jeho adaptace radikálními organizacemi
Prezentace se zaměří na komparaci norem islámského fiqhu o vedení války (sijar) a norem mezinárodního humanitárního práva. Cílem je zhodnotit rozsah kompatibility norem v oblasti regulace ozbrojeného konfliktu a adaptaci právních norem radikálními islamistickými hnutími. Předmětem analýzy bude klasické islámské právo hanafijského madhabu (Muhammad aš – Šajbání), ustanovení čl.3 Ženevských úmluv a zejména Kodex pravidel bojovníka Tálibánu (Láiha al mudžáhid), s důrazem na postavení válečných zajatců.
Peter Nagy: Konstituovanie hindciny ako uradneho jazyka
Hindčina sa stala na základe ústavy Indickej republiky z roku 1949 úradným jazykom Indie. Tento význam nezískala zo dňa na deň hlasovaním v ústavodarnom zhromaždení, ale predchádzal tomu dlhodobý vývoj, kedy si postupne získala postavenie najrozšírenejšieho indického jazyka ako aj materinského jazyka s najväčším počtom používateľov. Príspevok osvetlí vývoj hindčiny ako budúceho celoindického úradného jazyka od konca 19. a prvej polovice 20. storočia, kedy bol tento proces tesne spojený s národnooslobodzovacím hnutím. Poukáže na jej súboj s angličtinou, na spätosť jazykovej otázky s otázkou animozity severnej a južnej Indie ako aj náboženského konfliktu (hidnuisti kontra muslimovia), ktorý vyústil k definitívnemu rozdeleniu na hindčinu a urdčinu.
Simona Jandová: Dévadásí v historii klasického tance bharatanátjam
Příspěvek nastíní problematiku role chrámových tanečnic a kurtizán dévadásí v historii klasického jihoindického tance bharatanátjam. Přestože je v současné době bharatanátjam vnímán jako homogenní a tradiční útvar s vazbami na sanskrtskou estetiku, prošel při své renesanci ve 30. letech 20. století důkladnou reformou, která zasáhla do jeho repertoáru a jeho praxi přenesla do nového společenského a kulturního kontextu. Příspěvek objasní důvody, proč v prvních desetiletích 20. století představení původních tanečnic z komunity dévadásí vymizela, zatímco upravená forma jejich tance dosáhla dnešní popularity.
Veronika Abbasová: Homosexuální tematika u vybraných japonských modernistů
Ve svém příspěvku se budu zabývat tématem homosexuality v díle vybraných představitelů japonského literárního modernismu. Nejdříve shrnu rozdíly v přístupu k homosexualitě v japonské a západní společnosti. Dále se zaměřím na stručnou historii literární reflexe homosexuality v období Tokugawa a Meidži. Poté přejdu k období japonské moderny a postupně představím čtyři japonské spisovatele: Jasunariho Kawabatu a Horiho Tacua jako představitele artistně vyhraněné školy nového senzitivismu a Edogawu Rampoa a Hamao Širóa jako autory detektivních próz v žánru ero guro nansensu. Nakonec představím Mori Mari, jejíž homosexuálně zaměřené romány v sobě kombinují vliv obou těchto modernistických směrů a samy zase výrazně ovlivnily současnou japonskou popkulturu.
Jan Havelka: Počátky japonské dívčí literatury
Prezentace se zabývá vznikem japonské dívčí literatury k němuž došlo zhruba v období mezi lety 1899-1916. Uvádí hlavní změny ve společenském a pedagogickém prostředí, které tento vznik umožnily a charakterizuje časopisy v nichž byla tato literatura publikována. Mimo časopisy jsou stručně představena některá díla z tohoto období a krátká zmínka je věnována vlivným překladům zahraniční literatury. Prezentace čerpá převážně z japonských zdrojů.
