Join Zoom Meeting HERE
Meeting ID: 995 5498 9948
Passcode: 082396
Přední čeští indonésisté představí v rámci projektu CRP MŠMT ČR tři oblasti sociokulturního života současné Indonésie, na kterých lze deklarovat dynamické procesy změn v této nejlidnatější zemi jihovýchodní Asie. Prvním tématem bude vývoj svatebního obřadu u etnika Toradžů z ostrova Sulawesi, který představí Dr. Michaela Budiman. Obsahem její přednášky bude střet autochtonních prvků s indonéskou modernitou, ať už žitou nebo deklarovanou. Druhou přednášku přednese Dr. Tomáš Petrů a představí dynamiku vývoje islámu v Indonésii. Na konkrétních příkladech přiblíží změny a procesy, kterými toto náboženství v posledních letech v Indonésii, nejlidnatější islámské zemi světa, prochází. Třetí přednáška bude zaměřena na problematiku tradičních přírodních komodit a jejich využití v moderním globalizovaném světě a přednese ji Dr. Ondřej Pokorný. Zaměří se především na nelegální ochod s přírodninami a na socioekonomické aspekty s tím spojené.
Komparace tradičních a moderních toradžských svateb
PhDr. Michaela Budiman, Ph.D., Ústav asijských studií FF UK
Indonéské etnikum Toradžů, obývající jedenáctý největší ostrov světa, je známé především svými funerálními rituály, nicméně i jejich svatby jsou nesmírně pozoruhodným synkretickým fenoménem. Moderní toradžské svatby obsahují jak prvky autochtonního toradžského náboženství Aluk Todolo, tak elementy zvykového práva adat. Dá se v nich však nalézt i vliv různých křesťanských denominací, které zásadním způsobem formují nejen podobu všech soudobých rituálů, ale i celé společnosti. Prezentace bude založena na rozhovorech s jedním z posledních znalců původního náboženství Aluk Todolo panem Tato’ Dena’. Hlavními tématy budou namlouvání, potenciální důvody k odmítnutí ženicha, výběr „vhodného“ partnera, samotná svatba, postmaritální rezidence a rozvod v dřívějších dobách. Zaměří se také na roli malajských pantunů při namlouvání a existenci dohodnutých sňatků. Na závěr bude následovat popis současné toradžské svatby, která je na rozdíl od původních sňatků poměrně komplikovaná. Skládá se totiž vždy ze tří částí – náboženský obřad v kostele vedený knězem, občanský sňatek, který zajišťuje státní úředník (obřad se zpravidla také koná v kostele) a neformální oslava za účasti stovek až tisíců hostů, která velmi připomíná současné toradžské pohřby.
Islám v Indonésii mezi akulturací a intolerancí – hledání nového středu
PhDr. Tomáš Petrů, Ph.D., Ústav asijských studií FF UK a Orientální ústav AV ČR
Indonésie byla dlouho dávána za vzor majoritně-muslimské země, kde tradičně převládala umírněná forma islámu a náboženská tolerance. Politická transformace na konci minulého tisíciletí spojená s pádem dlouholetého autoritářského režimu generála Suharta a vytrvalý saúdský export ortodoxního islámu do souostroví ovšem indonéskou společnost zásadně proměnily. Krom toho se náboženství silně zpolitizovalo a zároveň v indonéském islámu – který má mnoho podob – začal dominovat konzervativní trend, jenž je příznačný svou intolerancí vůči náboženským, etnickým a sexuálním menšinám. Nábožensky konzervativní proud pak v uplynulé dekádě našel spojence mezi pravicovými populisty, což vedlo k vytvoření nového trendu – „toxického“ islámského populismu. V reakci na polarizaci společnosti vyvolané tímto fenoménem se indonéská vláda vůči islámskému extremismu začala razantněji vymezovat. Jisté kruhy toto vítají s tím, že je to „pět minut po dvanácté“, zatímco jiné upozorňují na fakt, že se tak děje na úkor lidských práv a svobod. Současně je nucena našlapovat opatrně, aby se nedotkla sentimentů muslimské většiny. Dynamika vývoje v oblasti politiky vs. náboženství v Indonésii je tak velmi složitá a naznačuje komplikovaný vývoj i do budoucna.
Indonésie a problematika „Wildlife Crime“ a „Bushmeat“: tradiční způsoby užívání přírodních komodit v globalizovaném světě
Mgr. Ondřej Pokorný, Ph.D., Katedra asijských studií FF UPOL
Obyvatelé Indonésie a celé jihovýchodní Asie byli od nepaměti zvyklí využívat okolní přírodu jako zdroj své primární i sekundární obživy. Také v tradičním lokálním léčitelství bylo zapotřebí zvířecích artefaktů nebo rostlinných produktů. S rozvojem kultur a vznikem dálkového obchodu mezi Východní Asií a Evropou se objevil fenomén poptávky vzdálených regionů po přírodninách, kterým byly přisuzovány magické vlastnosti a které tak byly ve svém přirozeném prostředí poprvé vystaveny tlakům ohrožujícím jejich populace. Největší tlak přicházel z Číny, jejíž majoritní entity si zvykly užívat pro svou léčbu a svůj jídelníček stále více ingrediencí pocházejících z jihovýchodní Asie – žraločí ploutve, vlaštovčí hnízda, tygří penisy, mořské okurky, šupiny luskounů nebo přírodní pryskyřice tropických stromů tvoří jen část z celé škály poptávaných přírodnin. Ochuzování biodiverzity a exploatace přírodních zdrojů má samozřejmě vliv i na zvyklosti místních domorodců, kteří musejí přizpůsobit svůj jídelníček, zvyky a tím de facto pozměnit autochtonní rysy svých vlastních kultur.
