Tibetanistika

Tibetanistika je zaměřena na studium jazyka, literatury, historie a kultury Tibetu. Studenti navštěvují semináře hovorové i klasické tibetštiny. Jazykové kurzy jsou doplněny přednáškovými cykly věnujícími se dějinám Tibetu, tibetské literatuře a buddhismu coby dominantnímu náboženství Tibeťanů. V době, ve které se stírají rozdíly mezi lidskými společenstvími, mají studenti tibetanistiky možnost nahlédnout do netriviálního a propracovaného světonázoru. Ten je od euro-americké kultury radikálně odlišný. Absolventi se uplatňují v nevládních organizacích, v diplomacii, jako novináři a překladatelé. Talentovaní studenti mohou pokračovat v doktorském studiu, po jehož absolvování nacházejí uplatnění v akademických institucích ČR i v zahraničí.

Charakteristika studia

Tibetanistika vyrůstá z dlouhé tradice filologie na UK. Zvládnutí jazyka je tedy chápáno jako zásadní nástroj pro výzkum v dalších vědních disciplínách (literatura, historie, religionistika či kulturní antropologie). Role tibetštiny v lecčems připomínala roli latiny v evropském středověku. Její vliv, a také vliv tibetských náboženských představ, lze proto nalézt v daleko širší oblasti centrální Asie a Číny (Mongolsko, Burjatsko, Tuva, Mandžusko, Kalmycko, tibetofonní oblasti Nepálu, Indie a Bhútánu, Sin-ťiangu). Tibeťané přeložili do svého jazyka tisíce buddhistických textů. V současnosti tak tyto texty spolu s velkým množstvím textů sepsaných samotnými tibetskými autory představují jeden z nejrozsáhlejších korpusů buddhistické literatury.

V současné době působí v rámci našeho semináře tibetanista doc. Daniel Berounský, Ph.D., který publikoval odborné články týkajících se různých aspektů tibetských náboženství a literatury (viz Academia.edu pro fulltexty). Zuzana Vokurková, Ph.D. se coby lingvistka zabývá moderní lhasskou tibetštinou (viz její oceňovaná studie epistemické modality). Na výuce tibetštiny se podílí i geše Nyima Woeser Choekhortshang, Ph.D., který coby rodilý mluvčí vede seminář konverzace a také seminář věnovaný tibetským tradicím.

Studenti tibetanistiky po celou dobu bakalářského studia navštěvují semináře hovorové i klasické tibetštiny. Klasický jazyk je v tibetofonních oblastech silně historickým, tj. velmi rigidně uchovává podobu z období vzniku tibetského písma (7. století občanského letopočtu) a jeho gramatika i slovní zásoba se značně liší od jednotlivých dialektů moderního hovorového jazyka. Je tedy třeba přistupovat ke každé ze zmíněných oblastí zvlášť.

Jazykové kurzy jsou doplněny přednáškovými cykly věnujícími se dějinám Tibetu, tibetské literatuře a buddhismu coby dominantnímu náboženství Tibeťanů. Tyto předměty jsou dále rozvíjeny v seminářích poskytujících bližší vhled do jednotlivých oblastí historie, náboženství či literatury. Navíc je povinné i absolvování základního kurzu sanskrtu. Tibetská historie i literatura se odvíjely a vyvíjely v neobyčejně silném sepětí s náboženstvím, které užívá velmi bohatého slovníku s jemnou terminologií. Většina této terminologie byla přijata z indických zdrojů a alespoň základní znalost sanskrtu je tedy základní podmínkou pro rozumění literatuře, historii i náboženství v Tibetu.

Vzhledem k náročnému studiu velmi vzdáleného jazyka je nutná osobnější vazba vyučujících a studentů. Na tuto specializaci se proto přijímá 15-20 studentů jednou za tři roky.

Studentský výzkum a publikace

V současnosti má tibetanistika tři doktorandy. Mgr. Martina Hanker se zabývá hlavně písňovým textem tibetofonního hip-hopu. Mgr. Ing. Petr Jandáček se věnuje praktickým rituálům obsahujícím magické prvky a Aleš Rýznar, MA. dzogčhenovými tantrami. Obhájené disertační práce našich studentů se dosud věnovaly genealogii rodu Jangal z Dolpa (2017) a lékařství náboženské tradice bönu (2018). Magisterské práce se dotýkaly např. svatebních rituálů (2017) či kraniologických manuálů (2017).

Z publikací našich studentů a doktorandů je možné zmínit zdarma dostupný e-book stručně představující vybrané kulturní reálie a všední život Tibeťanů. Studentské články publikované česky v časopise Nový Orient se pak zabývají různými tématy, např. tibetskou medicínou (2015 Vol. 70/1 a 2017 Vol. 72/2), ochrannými předměty na domech (2017 Vol. 72/3) či rituály ochraňujícími novorozence (2019 Vol. 74/2).

Tibetanistika v Čechách

S českým prostředím je spojeno několik významných tibetologů. Jedním z nejznámějších je bezesporu René Nebesky-Wojkowitz, který se narodil v Československu a později působil ve Vídni. Je autorem mj. i dodnes aktuální knihy Oracles and Demons. Dalším jménem spojeným s českým prostředím je Heinrich August Jäschke (autor dosud hojně používaného slovníku tibetštiny), který působil jako misionář Moravských bratří v Ladaku. Tam jejich misijní činnost mimochodem pokračuje dodnes. V 50. letech 20. století působil na UK akademik Pavel Poucha, který se okrajově zabýval i tibetštinou. V následujících letech byla tato tradice přerušena především z politických důvodů. Tibetanistika z univerzity zmizela, ale byla rozvíjená v rámci Orientálního ústavu AV ČR, ve kterém působil Josef Kolmaš. V zahraničí je znám hlavně díky odborným pracím věnovaným tibeto-čínským vztahům a genealogii králů z Derge. Čeští čtenáři ho znají hlavně jako autora mnoha populárně-naučných publikací a překladů z tibetštiny.V Orientálním ústavu AV ČR se Tibetu nyní věnuje hlavně Jarmila Ptáčková zabývající se současnými podmínkami tibetských nomádů.

Na půdě UK nebylo možné tibetanistiku až do roku 1989 vůbec studovat. Tibet byl v této době záležitostí politicky citlivou i vzhledem k masovému exodu Tibeťanů a doznívající Kulturní revoluci v Tibetu, která ničila jakýkoliv projev tibetských tradic úzce spjatých s náboženstvím. Po revoluci byla cítit snaha ustanovit tibetanistiku na UK, ovšem tomu překážel především nedostatek domácích odborníků. Náš jediný tibetanista J. Kolmaš se stal ředitelem Orientálního ústavu AV ČR a především pro jeho značné vytížení nebylo možné tibetanistiku ustanovit. Tibetština byla několikrát nabízena jako doplňkový jazyk v rámci Ústavu Dálného východu.

V rámci Ústavu jižní a centrální Asie FF UK byl od roku 2005 pověřen přípravou samostatného oboru tibetanistika Daniel Berounský. Bakalářský obor tibetanistiky (nejprve jako Tibeto-mongolská studia) byl otevřen v roce 2009 (od roku 2012 již jako tibetanistika). Od roku 2015 je akreditované i magisterské studium tibetanistiky. V současnosti se v rámci vzniku Ústavu asijských studií FF UK obor tibetanistika přeměnil na specializaci s vlastním oddělením.

Průběh bakalářského studia

Studium je zaměřené primárně na zvládnutí hovorové a psané tibetštiny, která je chápaná jako nezbytné východisko pro jakoukoliv další orientaci studentů. Páteří studia jsou kurzy hovorové tibetštiny, klasické tibetštiny a konverzace probíhající během všech tří ročníků. Ty jsou doplněné dvouletým kurzem sanskrtu (ideálně od 2. ročníku), během kterého se studenti seznámí s jeho košatou gramatikou. Tyto znalosti se ihned upotřebí při studiu klasické tibetštiny, neboť Tibeťané v 8. století vytvořili ve svém jazyce množství novotvarů na základě oněch sanskrtských a řídili se zásadou nepřijímání sanskrtského výraziva, ale vytváření tibetských novotvarů založených na významu sanskrtských slov. Sanskrt kromě vlivů lexikálních ovlivnil i syntax klasické tibetštiny. Tyto jazykové kurzy jsou postupně doplněny dvousemestrálními přednáškami Buddhismus, Dějiny centrální Asie a Tibetská literatura. Předmět Buddhismus se zaměřuje na kořeny tibetské kulturní a náboženské tradice. Dějiny centrální Asie pak na konkrétní známý vývoj v oblasti Tibetské náhorní plošiny jejího bezprostředního okolí. Tibetská literatura pak předpokládá jistou znalost jazyka, proto je v modelovém doporučeném studijním plánu řazena ve třetím ročníku. Studenti jsou během studia vedeni k vlastní kritické práci především formou seminárních prací. Těmi jsou také seznamováni s formou akademických textů a zásadami samostatné kritické práce. To po absolvování bakalářského studia vrcholí ve vlastní bakalářské práci. Kromě výuky sanskrtu a buddhismu jsou všechny ostatní předměty studijního plánu v rámci ČR jedinečné.

Dvouoborové studium

Dvouoborové studium ponechává základní kostru specializace s omezením seminářů věnovaných klasické tibetštině a sanskrtu. Pozornost je tak upřená na zvládnutí hovorové tibetštiny v kurzech Tibetština I-III a Konverzační cvičení z tibetštiny I-III. Oproti jednooborovému studiu odpadá i výuka sanskrtu. Tyto jazykové hodiny jsou obdobně doplněné přednáškami k buddhismu, dějinám centrální Asie a tibetské literatury.

Průběh magisterského studia

Magisterské studium tibetanistiky vede k prohloubení znalostí týkajících se historického rámce, náboženství Tibetu a literatury. Namísto faktografických znalostí se studenti věnují daným tématům v seminářích založených na četbě historických kronik a náboženských textů. Seznámí se i s texty psanými kurzívním písmem „bez hlavy“ (tib. dbu med). V rámci studia absolvují i seminář věnovaný kulturním reáliím, který je vedený v tibetštině. Tibetština má celou řadu dialektů, z nichž mnohé nejsou dosud popsané. V rámci magisterského studia se studenti seznámí s charakteristikami hlavních dialektů. Důležitou součástí magisterského studia je magisterská práce, ve které se zúročí praktické znalosti tibetštiny i znalosti z oblasti historie a náboženství Tibetu.

Uplatnění v praxi

Absolventi studia Tibetanistiky se uplatňují v nevládních organizacích, v diplomacii, jako novináři a překladatelé. Talentovaní studenti mohou pokračovat v doktorském studiu, po jehož absolvování nacházejí uplatnění v akademických institucích ČR i v zahraničí.

Proč je tibetanistika aktuální?

Málokterý obor dokáže seznámit s tak svérázným náhledem na svět jako Tibetanistika. V době, ve které se stírají rozdíly mezi lidskými společenstvími, mají studenti Tibetanistiky možnost nahlédnout do netriviálního a propracovaného světonázoru, který se radikálně odlišuje od euro-americké kultury. To na jedné straně zpochybňuje zavedené jistoty ohledně naší vlastní kultury, ale zároveň vede k daleko jasnějšímu vnímání její nesamozřejmosti a podmíněnosti.

V rámci Tibetanistiky se otevírá velmi široký prostor pro výzkumnou práci. Tento obor nemá tak dlouhou historii jako například indologie či sinologie, je však v současnosti dobře etablovaný na významných akademických institucích po celém světě. V minulých dekádách došlo ke zpřístupnění tisíců dosud neznámých tibetských textů, které mění naše povědomí o historii Tibetu, jeho náboženských tradicích a kultuře. Tyto texty stále čekají na badatele schopné kritické práce s nimi. Řada dialektů tibetštiny není popsaná, což v době, ve které tyto lokální dialekty mizí, představuje další aktuální výzvu. Prostředí současného Tibetu se radikálně proměňuje nevídanou rychlostí. Pro budoucnost je velmi významné zaznamenat a uchovat tak povědomí o velmi svérázném lidském společenství na Střeše světa.


 

Úvod > Ústav > Oddělení ústavu > Tibetanistika